DERMOID SINUS – DS
Níže napsané odpovědi na položené otázky, by rozhodně neměly být odrazením od rozhodnutí pořídit si Rhodéského Ridgebacka. Mělo by být však odrazením od rozhodnutí pořídit si Ridgebacka bez PP.
Dermoid sinus je vážnou otázkou, kterou by si měl položit každý budoucí majitel RR bez PP, v obojím případě být s jeho problematikou minim. obeznámen.
Každý svědomitý chovatel by měl svůj vrh nechat ihned po narození štěňat zkontrolovat pověřeným poradcem chovu, který vyloučí u štěňat výskyt DS. Budoucí majitelé štěněte bez PP se vystavují riziku vážných zdravotních problémů, protože u štěňat bez PP tyto kontroly neprobíhají. Dle svých zkušeností mohu říct, že i málo veterinářů skutečně ví, jak DS u štěňat správně odhalit a diagnostikovat.
Co je Dermoid Sinus?
Dermoid Sinus je defekt nalezený v kůži Rhodesian Ridgebacka, přirovnávaný často k trubičce, tubě nebo niti, která vede podkožím a vyúsťuje na povrchu kůže. Byly i případy dermoidů, které byly viděny u několika jiných plemen a v různých chovech. Přesto je to problém zejména Rhodesian Ridgebacků a Thajských Ridgebacků ( i jejich kříženců ).
Je rozdíl mezi Dermoid Sinusem a dermoidní cystou?
Ano, dermoidní cysta je zapouzdřená a často obsahuje vlasy, chlupy či jiný materiál. Cysta nemá nitkovitý kanál protažen dolů, do tkání či kosti.
Dermoid Sinus je nitkovitý kanál – trubka, která má stejné vyústění, ale ve skutečnosti vyrůstá z místa, kde vznikla již v embryonálním stadiu ( nejčastěji vyrůstá z meziobratlí páteře ). Trubka může být různých délek a tloušťky: tenká jako nit, či silná jak špageta, nebo vařený makarón. Existuje několik dalších názvů, které označují tento stav: Dermoid Sinus, polynoidální cysta, či africká cysta.
Kde se nejčastěji vyskytují ?
Dermoid se může vyskytovat kdekoli podél hřbetní linie psa. Byly nalezeny v okolí ocasu, před uchem, na straně tváře, ale nejčastěji v oblasti krku mezi týlní kostí a začátkem ridge. Vyjímečně i přímo v ridge.
Ohrožují psa na životě ?
Ne vždy. Dermoid připojený k míše, může způsobit meningitidu, zánět mozku či myelitidu ( zánětlivé onemocnění míchy, u lidí podobné roztroušené skleróze). To může vést k smrti psa skrz infekci, či způsobit ochrnutí. Mnoho dermoidů lze chirurgicky odstranit bez jakýchkoli vedlejších efektů.
Mají je všichni psi?
Ne, ale dle dostupných článků a zdrojů blízkých Ridgebackům, byly velmi málo viděny i v jiných chovech, jako pitbull, boxer, zlatý retriever, sibiřský Husky, ShiTzu, americký Kokršpaněl, anglický Springel Spaniel, Yorkshire Terrier, Chow Chow, Boerboel, Kerry Blue Terrier a Lhasa Apso.
Může dermoid narůst i později, během života?
Ne. Dermoid je přítomný ihned při narození. Může se stát, že dermoid nebyl objeven hned v prvních dnech, či týdnech života štěněte, ale i tak to nemění nic na okolnosti, že se s touto vadou narodilo. Dermoid nemůže narůst nebo dorůst kdykoli později, během života. Zkušený chovatel jej rozpozná většinou ihned po narození štěněte. Když si není nálezem jistý, většinou stačí podezřelé místo oholit. Po oholení se v místě, kde má dermoid vyústěn kanál, objeví miniaturní tečka – dírka. Bohužel se může vzácně objevit i DS bez vyústění.
Je to dáno geneticky?
Ano, chovatel může úspěšně opakovat spojení u čtyřech vrhů se stejným otcem i matkou, bez žádných dermoidů ve vrhu, ale v pátém vrhu se stejnými rodiči mohou štěňata dermoid mít.
Může ho způsobit zranění?
Ne, ale příčinou úrazu se může infikovat DS o kterém majitel svého psa nevěděl.
Narodí se s nimi?
Ano.
Jak dermoid vypadá?
Obecně, ho můžete vidět pouze v momentě, kdy byl psovi odstraněn. Po odstranění může vypadat jako úzká trubka, či nudlička. Uvnitř trubky, po otevření, najdete mazovou žlázu, chlupy a vše co je obecně nalezené na vnější kůži psa.
Jak víte, zda pes měl pouze jeden?
Předně - nelze jej rozpoznat pouhým pohledem na psa. Doporučuje se pozvat ke kontrole zkušeného chovatele či veterináře, který hmatem zkontroluje štěně, či dospělého psa. Ne každý ví, jak dermoid vypadá, ne každý chovatel měl kdy možnost uchopit jej a rozhodně ne každý veterinář jej zná z praxe. Na jednom psovi můžeme nalézt i více dermoidů.
Co se stane, když je Dermoid psovi ponechán ?
Zřejmě se bude infekce opakovat časem znovu a znovu. S chronickými abscesy bude pes asi hodně sklíčený.
Proč je psi mají?
Nikdo nezná naprosto pravdivou příčinu dermoidu. Bezpečně lze říct, že je to stav zděděný po jednom nebo obou rodičích, kteří nesou tyto geny. U Ridgebacků se jako jeden z možných příčin udává výskyt ridge – obráceně rostoucí srsti na hřbetě. DS se může objevit i u Ridgebacka, který však ridge nemá.
Vědci ze švédské university učniili objev,že ridge je výsledek zdvojení v oblasti genetické informace, která obsahuje geny pro fibroblastový růstový faktor (FGF), jenž má rozhodující roli v jeho rozvoji. Mutace pro ridge je defekt v planárním buněčném polaritním systému, který je potřebný pro normální orientaci vlasových folikulů a pro uzávěr nervové trubice. Studie také ukazují, že pokud má ridgeback dvě kopie pro dominantní ridgovou mutaci R/R, vede to k většímu riziku rozvinutí vrozených zdravotních defektů – jako je dermoid sinus, než je tomu ridgebacka s jednou kopií R/r.
Jak je lze odstranit?
Mnoho dermoidů je odstranitelných a prognóza je dobrá s rychlým zotavením. Chirurgické odstranění – vyjmutí - může být komplikované a obtížné nicméně, je důležité najít důvěryhodného zvěrolékaře, který dobře zná problematiku DS, či veterináře, který je ochotný se poradit se zkušenějším kolegou. K operacím se přistupuje již ve věku 8 týdnů štěněte.
Je to riskantní?
Existuje vždy riziko spojené s anestézií. Nikdo nemůže předpovědět typ dermoidu, jeho hloubku,ani jak je komplikovaný. Nelze mnoho říci o každém dermoidu, dokud veterinář neotevře místo, kde DS vyúsťuje a následně nalezne nit dermoidu. Jen pak je schopný říci, co lze očekávat. Tyto operace mohou skončit i eutanázií.
Jaká je cena takové operace?
Cena závisí na oblasti a místě, kde žijete, složitost operace a obvyklých i běžných veterinárních poplatcích vašeho doktora.
Kdo může dělat operaci?
Ne každý zvěrolékař má zkušenosti s tímto typem operace. Nemusí to být kvalifikovaný veterinář či diplomovaný pracovník ve veterinární praxi. Je zapotřebí ale vyhledat pracoviště, kde již s tímto druhem operace mají zkušenosti.
Jak dlouho se pacient zotavuje?
Mladý pes se po vykonané operaci rychle zotavuje.Typický čas pro zotavení je asi 12 - 14 dnů, pokud nejsou žádné komplikace či sérom. Ačkoli je těžké udržet štěňátko v klidu, občas můžeme mít také velké potíže i s dospělým jedincem, který má bolesti a nemůže najít pohodlnou pozici k odpočinku. Doporučuje se pobyt v kleci. Pes může být vypuštěn,ale jen pod dozorem, aby se zabránilo přílišné aktivitě. Tak by to mělo být až do doby, dokud nejsou stehy vytaženy.
Co je sérom?
Kapsa tekutiny v kůži, naplněná v místě chirurgického řezu. Sérom je obvykle důsledkem přílišné aktivity operovaných psů. Je velmi doporučené, aby serom opustilo kapsu samo a nedovolit veterináři, aby k odtoku použil jehlu.
Bude pes mít jizvy?
Ne vždy. Nějaké jizvy zvolna mizí, z větší části. Řez je obvykle dost malý, takže je tam velmi malé zjizvení. Dobře odoperovaný jedinec může prožít naprosto kvalitní život bez jakýchkoli následků.
- Z dostupných materiálů doplnění Markéta Nováková -
FOTKY
Další velmi pěkně zpracovaný článek o problematice DS, zdroj : HK vet
DERMOIDNÍ SINUS (označován také jako pilonidální sinus, dermoidní cysta nebo chlupová cysta)
Dermoidní sinus (DS) je vrozené a dědičné onemocnění, vyskytující se hlavně u rhodéských a thajských ridgebacků, v jejichž populaci se vyskytuje zhruba u 8 – 10 procent jedinců. DS se může vyskytovat také u dalších plemen, jako jsou shi-tzu, boxer, sibiřský husky, čau-čau, americký kokršpaněl, yorkšírský teriér a zlatý retrívr.
Dermoidní sinus je také označován jako defekt nervového provazce (NTB = neural tube defect). Vzniká v embryonálním stadiu vývoje jedince.
Vznik a typy dermoidního sinu
Při normálním, fyziologickém vývoji jedince se z nervové trubice vytváří páteř, která je úplně oddělená od kůže. V děloze matky se embryo vyvíjí z tzv. listů neboli vrstev a tyto vrstvy se postupně uzavírají. Pokud nedojde k uzávěru některé vrstvy, vznikají tzv. rozštěpové vady (rozštěp obličeje, páteře a jiné). U postižených jedinců však k tomuto oddělení zcela nedojde a ektoderm (což je vnější zárodečný list embrya) zůstane s nervovou trubicí částečně nebo úplně spojen.
Sinus vychází obvykle z tvrdé pleny a postupuje do kůže na hřbetě přes meziobloukové vazy. Podle lokalizace se popisuje 5 typů dermoidního sinu:
■Typ 1 zasahuje do hloubky jako válcovitý váček a připojuje se k nadhřebennému vazu.
■Typ 2 se skládá z vakovité části uložené více pod povrchem oproti typu 1 a zasahuje do svaloviny.
■Typ 3 je tvořen podkožním váčkem, který nezasahuje až k nadhřebennému vazu.
■Typ 4 se prohlubuje až do páteřního kanálu a je připojený k tvrdé pleně.
■Typ 5 je uzavřený, kožními buňkami vystlaný váček, který nekomunikuje s kůží.
Histologicky siny nejčastěji obsahují keratin, maz a chlupy, jestliže jsou infikovány, obsahují zánětlivé buňky, bakterie a kvasinky.
Lokalizace
U ridgebacků se DS vyskytuje nejčastěji na krku nebo na přechodu krční a hrudní páteře před ridgem („pruhem“) a poté v oblasti přechodu kosti křížové a ocasu. Dermoidní siny v křížokyčelní oblasti častěji komunikují s tvrdou plenou než v oblasti krku. U ostatních plemen se DS vyskytují nejvíce v oblasti hrudní páteře.
Klinické příznaky
Klinické příznaky se různí podle věku pacienta, hloubky a velikosti dermoidního sinu a podle toho, zda došlo k infekci výstelky DS, případně k infekci míchy.
U mladých zvířat je často DS odhalen majitelem nebo veterinářem při rutinní kontrole zvířete. Vypadá jako tuhý, vazivový proužek, který lze vyhmatat a sledovat jeho průběh od kůže do hlubších vrstev pod kůží. Na povrchu kůže může, sle nemusí být vidět otvor do kůže, většinou v podobě charakteristického černého očka.
Pokud došlo k infekci DS, což bývá hlavně u starších jedinců, je pod kůží patrný bolestivý otok, který mnohdy dosahuje velkých rozměrů. Může být přítomna i hnisavá náplň, popřípadě může dojít k prasknutí kůže a výtoku hnisavé tekutiny.
U jedinců, u kterých komunikuje DS s páteřním kanálem, se mohou vyskytovat neurologické poruchy. Jde o nekoordinovanou chůzi, obrnu pánevních končetin, související často se zánětem míchy a míšních obalů.Vzácně je DS spojen s deformacemi páteře (srůst těl obratlů atd.)
Diagnostika
Ve většině případů je pro vyslovení diagnózy dermoidního sinu dostatečné klinické vyšetření. Pokud pacient netrpí neurologickými problémy a vazivový proužek evidentně končí v oblasti těsně pod kůží, kde můžeme vyhmatat jeho ukončení, nemusí se standardně používat další vyšetřovací metody.
U pacientů, u kterých není zřejmý průběh sinu, je nutné přistoupit k dalším vyšetřením. Mezi ně patří nativní a kontrastní rentgenologie (fistulografie). Při fistulografii se pomocí katetru nebo jehly vstříkne sterilní, ve vodě rozpustná kontrastní látka do dermoidního sinu a po zrentgenování postižené oblasti se detekuje rozsah a průběh sinu a tak se stanoví typ DS. Fistulografie také umožňuje lepší orientaci při chirurgickém zákroku. Pokud je DS naplněn nečistotami, chlupy, fistulografie průběh sinu nezobrazí. V tomto případě se využívá myelografie, což je vstříknutí kontrastní látky do páteřního kanálu. Tímto se potvrdí nebo vyloučí komunikace s centrálním nervovým systémem.
Terapie
U štěňat RR, u kterých došlo k rozpoznání této dědičné vady hned po narození, je často volena eutanázie. U ostatních postižených zvířat se terapie volí na základě přítomnosti klinických příznaků a rozsahu postižení.
Názory na rutinní odstraňování dermoidních sinů se různí. Pokud nejsou přítomny žádné klinické příznaky, dermoidní sinus se nezvětšuje a na kůži se nevytváří otok, může se s chirurgickým odstraněním počkat a provádět pravidelné kontroly.
Pokud jsou klinické příznaky neurologického nebo dermatologického rázu přítomny v byť malé míře, osobně chirurgický zákrok doporučuji. Často při ponechání a neléčení sinu dochází k vytvoření otevřených a sekretujících ran, které doprovází časté třepání hlavou, otírání se o podložku a škrábání postiženého místa. Postižení jedinci jsou neklidní, mívají zvýšenou teplotu, může dojít k omezení pohyblivosti a chuti k jídlu. U takto postižených jedinců přetrvává třepání hlavou a neklid mnohdy i po úspěšně provedeném odstranění.
Pokud je přítomný zánět sinu, je nutné udělat mikrobiologickou kultivaci se stanovením citlivosti k antibiotikům a na základě výsledků aplikovat antimikrobiální léky. Pokud jsou přítomny neurologické příznaky, provádíme odběr a kultivaci mozkomíšního moku a i zde zahájíme cílenou antibiotickou terapii.
Pokud je indikován chirurgický zákrok, měl by se provést bez zbytečného odkladu, protože rozvíjející infekce a abscedace sinu může výrazně komplikovat pooperační hojící fázi.
Chirurgický zákrok začíná důkladnou přípravou operačního pole. Pacient při zákroku leží ve sternální poloze (na „prsou“), operační pole se zarouškuje a začíná se eliptickým řezem kolem vyústění sinu na kůži. Poté je sinus postupně vypreparováván a oddělen od měkkých tkání v okolí. Musí se postupovat velice opatrně, protože protrhnutí sinu může kontaminovat operační pole. Jestliže sinus zasahuje až na tvrdou plenu, k úplnému odstranění je někdy třeba odstranit oblouk obratle nebo jeho část. Při zašívání defektu se musí postupovat tak, aby se co nejvíce eliminoval mrtvý prostor při postupné uzávěře jednotlivých vrstev.
Při operačním zákroku je nutné kompletní odstranění dermoidního sinu. Nekompletní odstranění vede ve většině případů ke vzniku recidiv a hnisavých ložisek v podkoží.
Neméně důležitá je velmi pečlivá uzávěra defektu vyžadující určitou zkušenost operatéra. Jelikož je rána na místě, kde je kůže volná a relativně pohyblivá, je velmi náchylná na pooperační komplikace, které se vyskytují až ve 30 procentech případů.
Neurologické deficity se mohou po zákroku dočasně zhoršit, ale po odstranění dermoidního sinu postupně dojde k vymizení neurologických příznaků. Po zákroku se nadále pokračuje v podávání antibiotik a nesteroidních antiflogistik, látek s protizánětlivým a analgetickým účinkem.
Mezi nejčastější pooperační komplikace patří zhnisání rány, vznik seromu (kapsa v kůži naplněná tekutinou), bakteriální zánět mozkových blan nebo návrat neurologických příznaků, pokud se sinus neodstraní kompletně.
Prevence
Nejúčinnější prevencí zůstává výběr vhodného rodičovského páru. Známé je také doporučení podávání kyseliny listové před a v průběhu gravidity společně se zařazením vyššího podílu rostlinné stravy v tomto období.