Legenda
Legendy většinou představují romantické zobrazení skutečnosti, v mnoha jiných případech se jedná o překrásné pohádky. Ale legendy nejsou bezvýznamné, jsou totiž schopny vzbuzovat potizivní zájem a pozornost.
Pokud uvěříme nejčastěji tradované teorii o původu ridge, tohoto zvláštního seskupení srsti na hřbetě psa – dnes zdokonaleného do jednoho elegantního pruhu se dvěma korunkami (crowns) pod jedním symetrickým obloukem ( arch ), pak psy s touto zvláštní srstí, přivezli z východu do Afriky už Féničané. Pravdou je, že na ostrově Phu Quoc v Thajském zálivu takoví psi žijí, podobná zvířata byla i v Thajsku a pravděpodobně i Kambodži.
Jiná legenda hovoří o tom, že odchodníci – ať už to byli Féničané, Arabové, Portugalci, Holanďané nebo jiné národy – tyto psy, z nichž někteří v sobě nesli geny pro tvoření pruhu srsti s opačným směrem růstu na hřbetě, dováželi do dalších zemí z Afriky směrem na Dálný východ.
Tady ovšem existuje jeden bod, který ve všech těchto spekulacích kolem různých legend vlastně chybí – hledisko, že to vše nehraje vůbec žádnou roli. Dnešní thajští psi s ridge na hřbetě, jsou psi zcela jiného typu, kteří s rhodéským ridgebackem nemají nic společného. Jsou to však velmi zajímaví psi, kteří by měli být nazýváni Thai Ridged Dogs (thajští psi s ridge) nebo Thai Ridged Spitz (thajský špic s ridge).
Ridgeback, jak ho známe, je plemenem vzniklým v Africe v průběhu tří set let. Ridgeback je lovecký a hlídací pes, jenž pruh obrácené srsti na hřbetě zdědil od psů s touto vlastností, kteří v té době žili v Jižní Africe.
Existují také jiné legendy, podle nichž prý se podobnou tvrdou srstí vyznačují i egyptští psi typu slugi. Tady si však musíme jasně říci, že to mohla potvrdit nebo znovuoživit legenda o starém severoafrickém původu těchto psů.
Zdá se být pravděpodobné, že svědectví portugalských obchodníků, kteří koncem 15. století vzali do zajetí několik Hotentotů, je prvním dokumentem o znaku později známém jako ridge. Portugalští obchodníci popisující věrné psy držené Hotentoty jako „ošklivé a podobající se hyenám“. Na hřbetě jejich srst rostla zvláštním způsobem – chlupy směřovaly dopředu. Ve zprávách se také dočteme o mimořádné oddanosti a spolehlivosti těchto psů.
Dějiny Afriky jsou stejně jako dějiny většiny ostatních částí naší Země dějinami dobyvatelů a podrobených, pohybu a změn. Hotentoti zaháněli křováky dále na jih, Banduové zase vyhnali Hotentoty. Velkolepí bojovníci kmene Zulu si podmanili obrovské oblasti jihovýchodní Afriky. Všechny tyto skupiny byly příčinou změn ve struktuře obyvatelstva a také v jejich zvyklostech.
Autoři např. Laurens van der Post, připojili k legendámo ridgebackovi lichotivé dodatky, aby bylo možné toto plemeno zařadit do některých jimi napsaných historek. To všechno poukazuje na jedno a totéž: psi s ridge se vyskytovali v celé Africe, jsou součástí afrických legend i africké historie.
Legendy o těchto starých afrických kmenech a jejich psech mají reálné pozadí. Bez nich by bylo nesnadné dokázat, že existovaly staré domorodé typy psů se zvláštní strukturou srsti zvanou ridge. Mylda Arsenisová se ve své knize Ridged Dogs in Africa zmiňuje o vykopávkách rakouského profesora von Schulmutha. V roce 1936 odhalil i pozůstatky hotentotských psů, které dlouho ležely pohřbeny v bahně řeky. Nejlépe dochované exempláře mají na hřbetě jasný ridge. V dalších informacích o stejných psech upozorňuje na jejich širokou plochou mozkovnu a vzpřímené uši.
Existují rovněž zprávy, podle nichž na příslušníky kmene Zulu dělali největší dojem psi s „hadím značením na hřbetě“ a jejich odvaha. Není však známo, zda tito domorodí psi s nimi společně žili.
K raným pověstem o psech s ridge patří i búrské legendy o jejich domácích psech, často nazývaných podle zvláštního osrstění Verkeerdehaar, Maanhaar, Vuilbaard, a hlídací pes, který se již sám stal legendou, byl Steekbard. Odvaha a obětavost psů s ridge je znázorněna i na mnoha obrazech, kresbách a kobercích.
Velmi dobře shrnuje rané období psů s ridge jeden starý rhodeský pramen: „Lion Dog je velmi cenný lovecký pes neznámého původu. Toto plemeno má velmi silné, jen sobě vlastní charakterové znaky. Tyto rysy, v neposlední řadě chytrost a elegance spojené s odvahou, podnítily mezi africkým obyvatelstvem vznik pověsti, že psům s ridge v žilách koluje lví krev.“
Východiskem slávy rhodeského ridgebacka jsou legendární lovy lvů. Je nutné si ale uvědomit, že tito psi s ridge na zádech lvy nikdy nenapadali, ani se je nepokoušeli usmrtit. Mnohem více se uplatňovala jejich mimořádná pohyblivost, vytrvalost, síla a schopnost pohybovat se stále rychleji, unikat lvím tlapám, prostě zastavit krále zvířat na tak dlouho, než se na místo dostal lovec.
V dřívějších dobách byli rhodeští ridgebackové nejenom v Africe, ale i na Novém Zélandu, v Austrálii a v Tennessee v USA používáni k lovu divokých prasat.
Existují také zmínky o tom, že se ridgebackové používali k lovu leopardů, a dokonce paviánů. Svou mrštnost, tolik potřebnou při lovu lvů, osvědčil ridgeback také při lovech na pumy v Kanadě, v USA a v Mexiku.
Přestože na ridgebacka nahlížíme jako na starého známého Lion Dog (lvího psa), nesmíme přehlížet i jeho další charakterisitické znaky, které z něho tvoří důvěryhodného hlídače a příjemného rodinného psa, mimořádně trpělivého k dětem.
Podrobnosti o vzhledu prvních psů s ridge se praděpodobně už nikdy nedozvíme. O co méně víme o jejich tělesné stavbě, o to více známe prostředí, v němž tito velcí lovečtí psi na přelomu 19. a 20. století žili. Používali se při lovu šelem a proslavili se svou odvahou a inteligencí i svými kvalitami nekompromisních obranářů.
Převzato z knihy Stiga Carlsona
- Rhodeský Ridgeback -
Historie plemene - skutečnost
V historii plemene existují dva určité body, které jsou pro další vývoj rhodeskeho ridgebacka coby moderního plemene mimořádně důležité. V roce 1952 zřídili Holanďané na Kapském výběžku malou vojenskou posádku. V této první organizované pobočce sloužila necelá stovka lidí a několik domácích zvířat, aby posádka byla co nejsoběstačnější. Stejně jako dnes bylo nutné zajistit snížení výdajů. Toto setkání mezi Evropany a domorodci, zejména Hotentoty, však nebylo první. Na mys vkročili nejen Holanďané, ale i Portugalci. Pět let před vyloděním Riebeecka ztroskotal u pobřeží holandský člun, jehož posádka jako prvního člověka prý potkala Hotentota, který trochu mluvil anglicky!
Ale s první holandskou garnizonou začal systematický příliv lidí a zvyklostí, dobytka a jiných domácích zvířat, mezi něž patřili i psi, ale o jejich plemeni lze pouze spekulovat. Víme také, že Holanďané zastávali názor, že je třeba využívat tolik domácích zdrojů, kolik jen je možné. To byla oficiální politika, odtud pramení veškeré snahy navázat kontakt s místním obyvatelstvem a vážně prozkoumat přírodu. K nárůstu populace přispívali i další Evropané, zvláště francouzští hugenoti, kteří začali do země přicházet po roce 1688.
V roce 1707 žilo v Kapsku celkem 803dospělých a 820 dětí, kteří zahájili kolonizaci vnitrozemí. Do jižní Afriky přijížděli další Evropané, kteří zde v průběhu 18. století vytvořili svou vlastní společnost a vlastní životní styl. V zájmu historické pravdivosti je nutné se zmínit o vylodění prvního britského guvernéra v r. 1807, což bylo přímým důsledkem vítězství anglického námořnictva v námořní bitvě v r. 1795. Tak byla ukončena vláda Dutch East India Company na mysu. Někdy v této době se uskutečnila první plánovaná křížení mezi evropskými psy a Ridged African Dogs.
Druhým a rozhodujícím obdobím pro rozvoj plemene je rozmezí od r. 1870 do roku 1922, kdy byly rozpoznány jeho dědičné lovecké a obranářské schopnosti. V roce 1922 se pak sešli někteří přívrženci plemene, aby sepsali směrnice, a tím položili základ pro rozvoj samostaného plemene.
V sedmdesátých letech 19. století přicestoval vysoce postavený úředník Charles Helm do jižních oblastí dnešní Zimbabwe, tehdejší Rhodesie. Doprovázeli jej dva psi s ridge, pocházející ze Swellensdammu v Kapsku. Při zkušebních lovech velmi známého lovce velké zvěře Cornelia van Rooyena se tito psi plně osvědčili, a proto došlo k jejich křížení s množstvím jiných typů psů, kteří už prokázali nezbytné lovecké schopnosti. Van Rooyen tyto Ridged Dogs doporučoval i jiným lovcům velké zvěře, a tak docházelo k mísení dobrých loveckých psů a psů s ridge loveckého typu. Popularita těchto neobyčejných zvířat rychle stoupala, po nějakém čase se jim dokonce začalo říkat Van Rooyen´s Dogs (van Rooyenovi psi), později Lion Dogs (lví psi).
obrazek - Cornelius van Rooyen
Existují zápisy o údajné diskusi mezi synem van Rooyena a jistým panem Wellingem na téma, jaké psy van Rooyen získal a jaká křížení provedl. Domnívali se, že původní psi, chovaní Helmem, byli podstatně větší než pozdější Ridged Dogs a „měli enormní odvahu,ale malé čichové schopnosti“. Podle nich měl van Rooyen tyto původní psy křížit s lehčími psy, např. s erdelteriérem, kolií a pointrem, aby zvýšil jejich rychlost. Přikřížení pointrů přitom bylo hodnoceno jako „ne zvláště dobré“.
Existují také vážné odkazy , které poukazují na přikřížení jiných plemen na počátku našeho století. Z toho všeho lze odvodit, že ke vzniku dnešního rhodeského ridgebacka přispělo křížení s mnoha plemeny. Přitom nesmíme zapomínat na to, že při tehdejší pomalé dopravě křížení psů neprobíhalo rovnoměrně. Proto je zcela reálné předpokládat, že Ridged Dogs v různých částech jižní, a brzy i východní Afriky reprezentovali různý genetický materiál. Např. při pohledu na uši některých dnešních ridgebacků je patrná i stará krev, která ovlivňuje právě tuto část jejich těla. Totéž pochopitelně platí i pro další tělesné znaky.
Práci Van Rooyena plně rozvinul F.R.Baarnes. V roce 1915 získal svého prvního psa s ridge jménem Dingo, potomka Van Rooyenova chovu. Na své farmě Eskdale v Bulawayo choval tyto psy s cílem upevnit jejich linii. První známí psi z jeho chovu nesli jméno Eskdale Jock, Leo a fenka Eskdale Connie.
obrazek - Izabella Baarnes
Je pravděpodobné, že i nejslavnější ze všech tehdejších lovců – Frederik Courtney Selous – dostal své psy s ridge přímo od van Rooyena. Císař Vilém I. nazval Selouse „vzorovým příkladem mládí země“. President Roosevelt v něm viděl „svého osobního přítele“. Tento člověk se rovněž stal předlohou pro postavu Alana Quatermaina v knize Ridera Haggarda Doly krále Šalomouna. Byl také Seanem Courtneyem v africkém eposu Wilbura Smithe Když se krmí lvi (When the Lion Feeds).
obrazek - Jeden z prvních RR
Po stopách Rooyena a Selouse kráčelo mnoho velkých lovců, např. R.H.Fraser, paní Foljambeová, pan Upcher a Sydney Waller pocházející z Keni. Tato tradice pokračovala až do šedesátých let. Z roku 1966 pochází zpráva Lewise Christiana o zabití 226 lvů. Vždy ho doprovázeli minim. dva ridgebackové.
Pro porozumění plemeni jsou velmi důležité informace, které nalezneme ve zprávách těchto prvních průkopníků. Tak v roce 1932 napsal R.H.Fraser v materiálu, později zveřejněném jeho dcerou, o své fence ridgebacka Jess: „Byla rychlá, chytrá a odvážná. Jednou při pádu úplně zchromla, ale zase se zotavila. Na verandě ji napadl leopard, ale ona mu přesto dokázala uniknout. Byla poraněna lvem, oslepena plivající kobrou – a zase se zotavila.“
I v další citaci R.H.Frasera se dozvídáme: „Staří afričtí lovci zvěře, jako byl van Rooyen a mnozí další, většinou lovící na sever od Limpopa, chovali ridgebacka jako samostatné plemeno. Zajišťovali si tak psa dostatečně odvážného, který zastaví i tu nejnebezpečnější zvěř, např. lvy a leopardy, zároveň ale i natolik chytrého, aby se na protivníka rovnou nevrhl a nebyl při tom usmrcen“.
V roce 1922 uspořádal Francis Richard Baarnes, který již mnoho let vlastnil Ridged Dogs, setkání, na němž s ostatními milovníky plemene prodiskutoval standardizaci těchto psů, a tím vytvoření samostatného plemene. Za základ logické výstavby standardu tehdy Baarnes použil starý standard dalmatina. Nebyla to špatná volba – a kromě toho měla i symbolický charakter.
Ridged Dog dvacátých let byl lovecký pes s dobrými vlastnostmi ochranářů a velmi podobný mnoha evropským loveckým plemenům. V roce 1922 byl založen v Bulawayo „Rhodesian Ridgeback Club“. F.R.Baarnes se stal jeho prvním presidentem.
Zcela první standard, možná bychom mu měli říkat spíše popis plemene, předepisoval kohoutkovou výšku max. 71 cm – pro psy i feny. Toto číslo se v následujících letech mnohokrát upravovalo. Současný oficiální standard RR je dobrým a do značné míry věrným odrazem toho, co sepsal Baarnes se svými kolegy před více než sedmdesáti lety.
Než se budeme zabývat těmito psy v posledním desetiletí 20. století, zmíníme ještě dva faktory, které mají mimořádný význam pro správné pochopení dnešního ridgebacka. Za prvé byly paralelně a se stejným úsilím rozvíjeny dva základní požadavky na Ridged Dog. Jako lovci museli tito psi disponovat svižností a chytrostí, mrštnými pohyby a také ostrostí, což byly stejné vlastnosti, které potřebovali i jako obranáři. Nejenže Ridged Dog dokázali udržet nežádoucí lidské návštěvníky daleko od farmy, ale je třeba zdůraznit i jejich mimořádnou šikovnost, s níž udržovali od farmy všude kolem se hemžící paviány. Ten, kdo zná stará vyprávění lovců velké zvěře, jistě ví, na jakou vzdálenost museli psi své většinou na koních se pohybující pány sledovat. Za druhé byli Ridged Dogs, které bychom snad od dvacátých let mohli již nazývat ridgebacky, v oněch letech rozšířeni mnohem více, než se všeobecně soudí. Ve třicátých letech se už plemeno používalo ke hlídání tabákových plantáží, nejdůležitějšímu zemědělskému projektu Rhodesie a dnešní Malawi.
Psi byli v držení i na farmách po celé Jižní Africe, v Mosambiku a dokonce i v Keni. Popularita plemene stále stoupala pro jeho mimořádné lovecké schopnosti, ale také díky barvitému životu proslulých lovců Selouse, van Rooyena a Frasera. Je však pravda, že se psi méně využívali k loveckým účelům a častěji jako hlídači a ochránci. To je právě ona důležitá kvalita tohoto psa, kterou dokážeme plně docenit až dnes.
V dnešní době jsou majiteli ridgebacků i mnozí slavní lidé. Anglická královna, tehdy ještě korunní princezna, dostala darem dva ridgebacky, z nichž pocházejí první výstavní šampióni tohoto plemene v Anglii. Ridgebacky vlastnil herec Errol Flyn, stejně jako legendární rhodeský vůdce Ian Smith, jenž je dodnes patronem Parnet Clubu v Harare. Před několika lety byli tito psi i hlavními postavami ve filmu natočeném v Hollywoodu. To vše spolu se zvyšující se popularitou těchto psů na mnoha kontinentech vedlo k dnešnímu stavu, kdy ridgeback už dávno není nějakým druhotným, zapomenutým plemenem. Jeho obliba se zvyšuje i v kynologických kruzích orientujících se na výstavy. Proto tedy zástupce plemene občas získá titul Best in Show (nejlepší jedinec výstavy) i na velkých mezinárodních výstavách. To vše dohromady z nás dělá majitele a milovníky ridgebacků, zároveň však na nás klade novou, mnohem větší odpovědnost.
obrazky ??
Dnešní rhodeský ridgeback je přímým potomkem loveckých psů Van Rooyena Selouse a mnoha jiných domácích psů, kteří se v Jižní Africe používali k ochraně domů a rodin. Ridgeback je výsledkem chovatelsky žádoucí funkčnosti. Zdatný, odvážný a inteligentní lovecký pes, plný síly, ale přesto hlídač, jenž zůstává pod kontrolou a poslouchá rozkazy svého majitele. Rhodéští ridgebackové jsou pravými dítky přírody. Jen málo plemen je přírodnějších než ridgeback.
Převzato z knihy Stiga Carlsona
- Rhodeský Ridgeback -